Seberealizace

Vítám Vás, přátelé, vítám Vás v mém světě SEBEREALIZACE. Dovolte, abych se nejprve v krátkosti uvedla. Inu, jsem dívka, mladá žena, která se narodila dvěma krásným duším v podhůří Krušných hor, a to jednoho květnového dne euforického porevolučního roku 1990. Dětství a mládí nesoucí se v duchu bezstarostnosti a vzdoru mohu až na výjimky nazvat šťastným obdobím. Studium (zde mám na mysli proces získávání vědomostí v rámci vzdělávacích institucí) pro mě, dívám-li se na to s odstupem času, představovalo zejména úspěšné dostávání výzvám, i když nutno přiznat, že ne vždy zcela dobrého charakteru. (Jako třeba výzva vybudovat si respekt mezi spolužáky na druhém stupni základní školy rebelanstvím vedoucím až k četným kázeňským postihům…☺) Následovala však výzva překonat své dosavadní podprůměrné výsledky, a dostat se na gymnazijní půdu. Výzva odmaturovat a přihlásit se na religionistiku do Brna. Výzva úspěšně zakončit vysokoškolské studium. A pak mě zavolala Indie…

Ona mě INDIE vlastně volala už o dost dříve. Našla si ke mně cestu i v mém Boha zapomenutém rodišti. Zájem o východní filosofii a tradice přicházel z nitra a vesměs narážel na nepochopení okolí. Dostat se k relevantním informacím šlo navíc velice stěží. Kde začít? Do jakého výkladu vložit důvěru? Informace, kterých jsem se dopátrala, bohužel neukojili mou touhu po vědění. A pak přišla ona výzva jít studovat VĚDU o náboženství, a tak se pod dohledem odborníků dostat blíže k Pravdě. Víte, o tu mi šlo především, i když mi to tehdy nebylo jasné,.. ale zpět k Indii! Ta země Vám má nesmírnou moc měnit lidi. Vážně! Myslela jsem, že to platí bez výjimek, ale pak jsem narazila na případy, kdy změna byla naprosto nepatrná. Čím to? No totiž přístupem, totiž tím, zda a nakolik jí otevřete své Srdce. A já – já své Srdce otevřela úplně dokořán.

uvodni-1600

Svůj první měsíční pobyt v Indii jsem strávila v Ladaku, kam jsem vycestovala v létě 2011 v několika-členné skupině dobrovolníků pod záštitou Sdružení pro Tibet. Uchvacující měsíc. Přizpůsobit se tamní realitě bylo kupodivu snadné, ovšem návrat do evropské reality byl naopak nesmírně obtížný. Nebylo to ale nic v porovnání s rokem 2012, kdy jsem se po úspěšném zakončení bakalářského studia sbalila a vyrazila do Ladaku znovu. Tentokrát již ne ve skupině lidí, nýbrž pouze se svou kolegyní, cestovatelkou, a spřízněnou duší – Ifou. Další náramné léto. A tak se stalo, že jsem po několika měsících nechala Ifu vrátit se do Česka samotnou, a rozhodla se obšírněji zmapovat rozlehlý indický subkontinent. Návrat domů se konal po bezmála půli roce, a byl to pořádný kulturní šok! Čím to? Možná Vás překvapí, když řeknu, že se vracel někdo docela jiný. Víte, změně podléháme úplně všichni, a to dokonce neustále. Mění nás každý okamžik, a intenzita i charakter prožívané zkušenosti se přímo či nepřímo odráží na míře změny samotné. Ale to už zabíhám moc do metafyziky. Zkrátka je to celé o vzájemné interakci. Já otevřela Indii Srdce, a ona mně oplátkou otevírá oči. Obrušuje mojí osobnost jako drahokam, a směřuje mě ke skutečnému smyslu existence. Ale není to jen Indie, co mě formuje. Významně obohacující je totiž CESTA sama o sobě. A co teprve cesta k Sobě!

No a jsme tam, kde jsme začali – u staré známé seberealizace. V mém případě má vícero podob, a společným jmenovatelem většiny z nich je UMĚNÍ. Konkrétně umění slova, obrazu a hudby. Nedávno jsem se setkala s názorem, že se nelze věnovat všem druhům umění naplno. Zní to logicky, že? Vždyť je přeci nevyhnutelné dělit čas mezi jednotlivé tvůrčí činnosti, neboť se zkrátka nedá věnovat všem činnostem naráz. Ale nenechte se mýlit, přátelé.  Světlo, zvuk, jazyk, pohyb, emoce, to všechno je ENERGIE, jedna a táž energie, která se pouze projevuje v různých formách. Takže se ptám: lze vůbec mluvit o nějakém dělení? Odpověď na to hledejte sami v sobě…

Umění se vymyká pomíjivosti lidského života, to říkával i Da Vinci, a měl pravdu. Díky tomu má umění moc uchovávat energii (tj. sebe sama) STÁLE tam, kde je jí ponejvíc zapotřebí –  mezi lidmi! Vidíte, jak se kruh uzavírá? I proud našich současných životů se jednou uzavře. Hledejte smysl své existence a oddejte se seberealizaci. Ne v důchodu, ne příští rok, ne zítra – začněte s hledáním právě TEĎ! Můj úkol je inspirovat a ponoukat, nikoli radit, soudit či vést Vás. Já šířím SDĚLENÍ PROSTŘEDNICTVÍM UMĚNÍ, ale cest a úkolů je víc než kapek v moři. Už víte, jaká je ta Vaše cesta? Hledejte v Sobě, a odpověď se dostaví…