Seberealizace

KOŘENY

Narodila jsem se v podhůří Krušných hor jedné květnové noci porevolučního roku 1990. Dětství a mládí se až na výjimky neslo v duchu bezstarostnosti, paličatosti a vzdoru. Období studia bylo dlouhé a často nezáživné, ovšem jak člověk dospívá, mění se i jeho přístup k vědění. Alespoň to byl můj případ. Rebelanství a veskrze podprůměrné výsledky na základní škole a gymnáziu vzaly za své po nástupu na ústav religionistiky v Brně. Nebyla to jen škola. Byla to komunita krásných lidí, po jejichž boku jsem strávila tři roky, a bylo by jich víc, kdybych nepřičichla k vůni Indie  Byli to krásné časy, a ráda na ně vzpomínám.

uvodni-1600

„Štěstí je v podstatě ukazatelem míry seberealizace.“     ~  Carl Friedrich von Weizsäcker

 

Indie má nesmírnou moc ovlivnit naše chápání Bytí. Svůj první měsíční pobyt v Indii jsem strávila v Ladaku, kam jsem vycestovala v létě 2011 v několika-členné skupině dobrovolníků pod záštitou Sdružení pro Tibet. Uchvacující měsíc. Přizpůsobit se tamní realitě bylo kupodivu snadné, ovšem návrat do evropské reality byl naopak nesmírně obtížný. Nebylo to ale nic v porovnání s rokem 2012, kdy jsem se po úspěšném zakončení bakalářského studia sbalila a vyrazila do Ladaku znovu. Tentokrát již ne ve skupině lidí, nýbrž pouze se svou kamarádkou Ifou. Další náramné léto. A tak se stalo, že jsem po několika měsících nechala Ifu vrátit se do Česka samotnou, a rozhodla se obšírněji zmapovat rozlehlý indický subkontinent. Návrat domů se konal po bezmála půli roce, a byl to pořádný kulturní šok! Čím to? Možná Vás překvapí, když řeknu, že se vracel někdo docela jiný..
Změně podléháme úplně všichni, a to dokonce neustále. Mění nás každý okamžik, a intenzita i charakter prožívané zkušenosti se přímo či nepřímo odráží na míře změny samotné. Ale to už zabíhám moc do metafyziky. Zkrátka je to celé o vzájemné interakci. Já otevřela Indii Srdce, a ona mně oplátkou otevírá oči. Obrušuje mojí osobnost jako drahokam, a směřuje mě ke skutečnému smyslu existence. Ale není to jen Indie, co mě formuje. Významně obohacující je totiž CESTA sama o sobě. A co teprve cesta k Sobě!

„Seberealizace není dosažením vzdáleného cíle, ale bytím, kterým jsme již nyní.“   ~  Šrí Ramana Mahárši

 

Má seberealizace probíhá skrze UMĚNÍ. Konkrétně umění slova, obrazu a hudby. Světlo, zvuk, jazyk, pohyb, emoce, to všechno je ENERGIE, jedna a táž energie, která se pouze projevuje v různých formách. Umění se vymyká pomíjivosti lidského života, to říkával i Da Vinci, a měl pravdu. Díky tomu má moc uchovávat energii (tj. sebe sama) STÁLE tam, kde je jí ponejvíc zapotřebí –  mezi lidmi!
Vidíte, jak se kruh uzavírá? I proud našich současných životů se jednou uzavře. Hledejte smysl své existence a oddejte se seberealizaci. Ne v důchodu, ne příští rok, ne zítra – začněte s hledáním právě TEĎ! Můj úkol je inspirovat a ponoukat, nikoli Vás poučovat či soudit. Já našla své naplnění v UMĚNÍ, ale možností je víc než kapek v moři. Už víte, jaké je Vaše poslání? Hledejte v Sobě, a odpověď se dostaví…